Psům sluchadla chutnají
Málo se ví, že sluchadla pejskům voní a rádi je kousají. Občas se proto stane nehoda jako paní Jaroslavě Holinové, které její miláček jedno sluchadlo poškodil a druhé zcela zničil.
Pohromu se však podařilo zachránit, a díky našemu servisu má paní Holinová opět dvě funkční sluchadla Oticon Zircon, bez kterých by si prý nedokázala svůj aktivní život představit.
Není to zdaleka poprvé, co se k nám takto poškozená sluchadla dostala. Zprávu tak šíříme hlavně jako osvětu a varování pro pejskaře se sluchadly.
Pejskům příště raději nějaký pamlsek!
Níže na této stránce si můžete přečíst celý dopis od paní Holinové.
P.S. Na tento příběh jsme nepoužili žádné prostředky od veřejnosti, což si paní Holinová výslovně nepřála. Vybrané prostředky budeme rozdělovat závažnějším a více potřebným případům.
Když se sejdou dva příběhy se šťastným koncem…..
Více jak dvacet let mě trápila postupně se zvyšující ztráta sluchu. Asi jako každého takto postiženého člověka mě k odbornému lékaři dohnalo mé rodinné okolí, které stále častěji upozorňovalo na to, že komunikace se mnou je čím dál tím těžší. K lékaři jsem se vypravila a na konci vyšetření byla skutečnost, že vada sluchu je neléčitelná, naopak s tendencí se věkem zhoršovat. Nad několika typy naslouchátek jsme se následně pokoušeli o zlepšení mé „hluché“ situace. Bohužel, bez dobrého výsledku a tak jsem odcházela s tím, že jsou na světě horší věci, nežli je částečná ztráta sluchu. Ještě jsem se pokusila o řešení koupí zaručeně úžasného zázračného naslouchátka, nabízeného formou reklamy, ale výsledek byl stejný. Slyšela jsem zvuky v okolí tak hlasitě, že by mi praskla hlava, řeči jsem ale rozuměla velice špatně. Uplynulo pár let a já i mé okolí jsme žili s mým hendikepem, který přinášel někdy historky úsměvné, někdy pěkné trapasy. Naučila jsem se částečně odezírat, ale ne vždy to bylo správně a já jsem kolikrát odpovídala na něco úplně jiného, nežli na co jsem byla tázána. Kočička, nebo motyčka, houká nebo kouká, najednou to prostě již dál nešlo a já jsem začala hledat někoho, kdo by mi pomohl.
Obrátit se na odborníky firmy Dobrý sluch se ukázalo jako trefa do černého. Po natočení audia přišla na řadu práce s počítačem a já jsem již z první návštěvy odjížděla s naslouchátky. Po letech jsem slyšela sama sebe jak mluvím, zvuky, které jsem řadu let neslyšela….Najednou jsem slyšela, že jede auto, že se vaří voda v konvici, nebo šustí mikrotenový sáček. Na toto vše jsem si začala znovu pomalu zvykat a hlavně, lidskou řeč jsem nejen slyšela, ale hlavně jsem jí rozuměla. Nadšení střídal pocit, že se mi ze všech těch zvuků hlava snad rozskočí… Najednou jsem ale zvládala sama pracovní jednání a na úřady se mnou nemusel nikdo druhý, aby mi, jak jsem vždy říkala „překládal“, co mi úředník říká. Řada problémů díky naslouchátkům zmizela jako mávnutím proutku a naslouchátka se stala během pár týdnů mojí nedílnou součástí.
Zatímco můj příběh se začal odehrávat před řadou let, příběh jedné psí slečny začal v červnu letošního roku, kdy byla nalezena v lese za Mělníkem. Zubožené zvířátko na krátkém vodítku, přivázané ke stromu, s kožíškem plným dredů a bleších návštěvníků. Ošklivý případ lidské krutosti jak se zbavit nepotřebného zvířete. Dnem nálezu a převozem do mělnického útulku DogPlanet se ale začalo blýskat na lepší časy. Láskyplná péče, které se zuboženému zvířeti v útulku dostalo, dokázala přeměnit plachou, bázlivou a nedůvěřivou fenku v milou psí slečnu, které se po pár týdnech mohl začít hledat někdo, kdo by ji měl opravdu rád. V útulku dostala jméno Boženka a já jsem se do ní zamilovala na první pohled. A tak jsme již po pár dnech společně odjížděly domů.
A Boženka nám pak den ode dne přímo rozkvétala před očima. Tříletá fenečka řádila venku na trávníku i doma s haldou hraček jako malé štěně, užívala si naší přítomnost tak moc, že se od nás nehnula na krok a dovádějící, s krásnýma šťastnýma jiskřičkama v očích, nás pak olízala, coby projevem psí lásky. Uplynulo čtrnáct dní a naše nová psí kamarádka se překonávala. Přes všechno, čím si asi ve svém krátkém životě prošla, byla hodná, čistotná a nad očekávání vůbec neměla tendenci kousat nic jiného, nežli své hračky. Bohužel jen do doby, než jsem po dvou týdnech našeho krásného soužití nechala večer Božence v dosahu svá naslouchátka. Když jsem se podívala, kterou z množství svých hraček právě zaujatě okusuje, byl to šok. A pak jsem jen smutně sbírala to, co byla ještě před chvílí má naslouchátka. Oba ukousané drátky, u jednoho rozkousnutý přijímač, prostě hrůza. Na Boženku jsem se zlobit nemohla, jen na svoji hloupost a neopatrnost.
Zoufalá jsem druhý den odjížděla do Prahy. Dobrý sluch má pro své zákazníky i servisní oddělení, snad půjde alespoň něco zachránit. Takového exota, kterému pes ožral naslouchátka, tam určitě ještě neviděli, říkala jsem si cestou. V kanceláři Dobrého sluchu mě, kromě velice příjemného jednání a pochopení pro ten můj malér, čekala i překvapivá informace. Že zrovna naslouchátka jsou pro naše psí kamarády velké lákadlo a že takovéto maléry se, bohužel, při neopatrnosti stávají.
Společnost Dobrý sluch Vás při koupi naslouchátek perfektně vybaví vším potřebným jak pro užívání, tak pro jejich údržbu. Přimlouvala bych se ale, aby tam bylo přiloženo i upozornění
POZOR, OBLÍBENÁ ZVÝKACÍ HRAČKA VAŠICH PSÍCH KAMARÁDŮ!
Tímto velice děkuji společnosti Dobrý sluch za to, že díky jejich odborné pomoci dnes žiji pracovní i soukromý život tak, jako kdyby žádné mé sluchové postižení neexistovalo.
S poděkováním a s úctou k jejich práci Jaroslava Holinová
